Dlouho jsem váhal, jestli na Rainbowrun do Ostravy jít fotit nebo ne. Samozřejmě se to odvíjelo v první řadě od akreditace, ale tu jsem asi dostal. Píšu “asi”, protože jsem si tím jistý nebyl a tak jsem to definitivně zjistil až na místě. Jak asi chápete, dostal jsem ji 🙂 Jenže než jsem se na Rainbow run vydal, bylo to v mé hlavě vyloženě nahoru a dolů – jít nebo nejít, toť otázka. Na jedné straně fotogenická akce, s možností zachytit neopakovatelné snímky, na druhé straně možné poškození drahé foto techniky a komplikace s dalším focením onoho dne (viz fotoreport ze Dne bojovníků 18).

Po zvážení pro a proti a po shlédnutí několika stránek s tipy, jak techniku při podobných akcích ochránit, jsem se rozhodl, že do toho půjdu.
Nakonec jsem se rozhodl použít pouze jednu zrcadlovku a jeden objektiv. Teleobjektiv 70-200mm, který poskytuje lepší hloubku ostrosti a umožňuje být dále od akce a tedy teoreticky dále od barevného prášku. Tímto se omlouvám všem, kteří chtěli vyfotit sebe, sebe s drahou polovičkou nebo sebe s kamarády – opravdu jsem neměl foťák na focení skupinek 🙂 Ale neodmítl jsem nikoho a dělal, co se dalo. Tak snad se najdete a nebudete na fotky nadávat 😉

Fotografickou sestavu jsem si mohl v klidu “zabalit” před závodem a mít relativní jistotu, že dělám pro foťák maximum. Měl jsem asi nejhnusnější foťák na světě 🙂 Ale s jistotou, že nic nebudu vytahovat a měnit (objektiv, baterku, paměťovky) a že to snad dobře dopadne. Menší zádrhel se ukázal být při změně ohniska, špatně (moc) jsem si to oblepil. Navíc přes hledáček, který byl v sáčku, bylo sice vidět, ale vše bylo rozmazané…takže jestli bylo dobře zaostřeno, to bylo takové překvapení na doma 🙂

A Rainbow run samotný? Vlastně to pro většinu asi ani závod nebyl (asi ani nemohl být – neměřil se čas :-). Ale jedná velká parádní párty! 🙂 Tu jsem bohužel musel opustit, takže fotky končí mým dokráčením do cíle…